Když bylo dobře mamince, bylo i pěkně v našem bytě. Hmoždíř, který stal na skříňce, zatřpytil se okamžitě, skla oken, po nichž před chvilkou plakalo ještě bílé jiní, svítila opět po kuchyni, kde vonělo to vanilkou. Když zpívala, hned vesele spustili ptáci před okny nám. Měla-li mráček na čele, odletěli hned ptáci jinam. Zmlkli jsme rázem, ztichl smích. I černé kotě, které tlapkou pohrávalo si se skořápkou, dívalo se jí po očích. Když padala již únavou a večer spát nás odnášela, tou rukou drsnou od popela stlala nám měkce pod hlavou. V hořáku ještě přede plyn a nad pelestí přechází nám, podobaje se pavučinám, velikánský stín maminčin. Dnes už tak - už tak šťastně neusínám.