Tatínek kouřil z dýmky vždy večer, než šel spát. Vidím ho z měchuřinky do dýmky tabák cpát. Obláček namodralý tiše se rozplýval, to, co jsme milovali, milovat budem dál. Sedával na pavlači, kdyţ se už setmělo, a plamen sirky stáčí posvítit na čelo. Co by byl bez vzpomínky náš život? Co by byl? Obláčky z jeho dýmky jsou nejhezčí z mých chvil. Maminka však se zlobí, ne zle, spíš jenom tak. Tatínek totiž drobí z pytlíčku na tabák. A když mu dýmka chladne, brání se nesměle. Komupak nevypadne trošičku popele. Obláček namodralý tiše se rozplýval, to, co jsme milovali, milovat budem dál. Když stůně, dýmka leží na okně pavlače. A maminka jen stěží nedá se do pláče. A něžně k ní se sklání a nic se neštítí. A dnes jí nezavání. Dnes voní po kvítí. Hladí ji usmířena a rdí se před námi. Dýmka je posázena samými perlami. Obláček namodralý tiše se rozplýval. To, co jsme milovali, milovat budem dál.